Přihlášené týmy

 

18
 

Do startu zbývá

Anketa

Jak se Vám líbí trailer?
Bomba, nevíme co dřív hledat
100%
Nic moc, loni byl lepší
0%
Nedá se to poslouchat, hrůza
0%
Celkem hlasů: 1

Poslední komentáře

Soutěž jako takovou jsem zaregistroval již v jejím minulém ročníku ovšem bylo již po datumu konání takže první příležitost na účast se naskytla až letos. Žádné velké nadšení ze svého okolí jsem nezaznamenal, nicméně nakonec se nám čtyřčlený tým podařilo sestavit a funkce rozdělit takto: řidič, svačinář, hrubá sílá, luštitel.

Příprava na soutěž spočívala ve studování předchozích ročníků, prohlídka webu, analýza traileru. I přes veškeré vynaložené úsilí jsme si pořádně nedovedli představit co nás vlastně čeká a jak se skutečně připravit na soutěžní den. Proto jsme se alespoň vybavili technikou, nářadím a všemožným harampádím pro případ "co kdyby", z traileru vypsali několik záchytných bodů a poznámek, zabalili notebook, smartfouny, dalekohledy a vědro. A jelikož byl v traileru několikrát záběr na vodu a požadavek na vědro tak byly ve výbavě plavky, případně vědomí, že se budeme někde máchat ve vodě.

Soutěžní den začal poklidně snídaní avšak poměrně časně ráno. Po vydatné snídaní, prezenci, obdržení instrukcí se čas neúprosně blížil šesté hodině a vše mohlo začít. Úderem šesté začalo soutěžní klání, WR vydalo první instrukce a první úkol, najit PETku, bylo vcelku hračka. Horlivě jsme zadali první kód a sledovali co bude následovat. Na první pohled nic neříkající soustava znaků zůstala nic neříkající i na pohled druhý a vlastně i dost dalších. Jako bylo nám jasné, že je to nějaká šifra a tak jsme googlovali a hledali ovšem bezúspěšně. Projeli jsme asi milion odkazů a různých dekodérů avšak největší zádrhel bylo nějaké klíčové slovo pro dekódování které všechny ty dekodéry vyžadovaly. A zkusit to bez něj nikoho nenapadlo, asi bylo vážně moz brzy ráno. A idea myšlenková kapacita bude po ránu lepší, alespoň u mě neplatí.

Čas letěl jak voda a tak jsme první úkol pomalu vzdali a vydali se směrem k mostu kde pro nás měla být připravena první mince. Dorazit tam bylo hračka a navíc se na mostě a v jeho těsné blízkosti shlukovaly davy pobíhajícich lidí s telefony či tablety v rukou tak jsme měli jistotu že jsme správně. Dorazili jsme v době kdy se první skupinka snažila vytáhnout první předmět uvázaný na laně. Soudě z obrazu kdy lano bylo zapřaženo za vozidlo se jednalo o dosti těžký předmět. Co to nakonec bylo zač všichni víme a zdržovací účel to splnilo celkem obstojně. Ovšem pán uprostřed mostu na rozkládací stoličce byl ještě o fous lepší kalibr, jelikož to, že je tam vlastně pro srandu aby nás zdržel asi nikdo nečekal. Kód z únikového vozu jsme však stihli úspěšně opsat a zadat. V mezičase se nám odkryla mapka dráčka a tak jsme se mohli pokusit o další postup v soutěži a o dohnání ztáty z prvního šifrovacího úkolu….

Z mapy jsme identifikovali místo a svižně vyrazli kupředu, první idea že se jedná o hrad Zvíkov nebyla správná a tak ještě než jsme tam dorazli jsme změnili směr a vydali se na “Svatou Annu”. Dav nadšenců opět prozradil, tady jsme správně… Bohužel jsme dorazili v čase kdy záškodnictví jednoho místňáka bylo dokonáno a žádný kód nebyl za boha k nalezení, proto jse přistoupili k taktickému rozdělení týmu a dva zůstali pátrat po kódu a dva jsme se vydali vyzvednout balík od kurýra. Vyzvednutí balíku proběhlo hladce a v mezičase vyzvedávání se objasnil důvod proč okolo kostela bezúspěšně a beznadějně pobíhá dav lidí hledající cokoli co by je posunulo dále v soutěži….

Nedaleko závory na Svatou Annu jsme odstavili povoz a jali se luštit kvíz z kostela a prozkoumat balík od kurýra. Po otevření balíku a spatření kódu v záhadné tekutině jsme bleskově opsali kód aby nám nezmizel z očí….obava byla správná, ale nezmizel….nicméně chválímé organizátorům nápad. Jelikož luštění “morseovky” či "binárního kódu" z indicie z kostela neplodilo žádný úspěch začali jsme i s nápovědou pro poslední úkol a to “slepovánky”. Sice jsme měli kufr vozu plný všemožného vybavení, ale světe div se nůžky nikdo nevzal. To jsme vyřešili hravě kdy nám jako pracovní stůl posloužila samotná krabice a nožem vyžezali potřebné obrazce. To zabralo tolik času, že uběhl odpočet na řešení úkolu a směr severozápad nebylo možné splést….

Odtud vedla naše cesta do Příbrami, to bylo jasné. Ovšem naše analýza traileru nebyla natolik důkladná abychom rovnou zamířili k bráně ke svatým schodům. Jak jsem již podotkl nidkdo z nás neměl tušení co nás ve skutečnosti behem soutěže čeká, jak vlastně trailer analyzovat a jak se tedy nejlépe připravit. Oslovili jsme jednoho místního Příbramáka a ten na první dobrou identifikoval přesně co jsme potřebovali, pak už šlo jen o to vyběhnout nahoru ke dveřím a obkreslit rozložení. Řešení nebylo složité a po výstupu na svatou horu nám vyhládlo. Tak jsme během luštění posvačili a občerstvili se. Po obědové pauze jsme se vydali nejkratší cestou do obce Višňová. Neukvapili jsme se a zmínka že máme jet nejkratší cestou dle mapy nám prozradila právnou cestu. Navíc jedna z našich indícií z traileru, byla obec Háje. V té jsme chvílu uvažovali a zkoumali autobusovou zastávku a cedule označující začátek a konec obce v domění že můsíme něco souvisejícího se soutěží objevit. Pak jsme to ale vzdali a nedaleko za obcí našli kód který nám dal další minci….:)

Domek Bohouše a pana Humla jsme vypátrali rychle s nápovědou jednoho místního občana. Kód odtud nás posílal na místo kde se nebe dotýká země. V ukvapení jsme úplně ignorovali slova “další poutní místo”. To způsobilo výlet na nedaleké letiště, protože kde jinde by se nebe dotýkalo země než na letišti….:) Po přijezdu k houfu lidí a vozidel, kteří ovšem nepatřili do i-questu jsme procitli a znovu se zamysleli, tentokrát důkladněji a poutní místo Maková hora bylo idetifikováno a vydali jsme se jejím směrem…. Průjezd skrz obec ve které vřela místní pouť bylo zajímavé zpestření …. To jsme si mysleli jen při první průjezdu…

Brailovo pismo na Makové hoře jsme zkraje ingnorovali, jelikož cedulka zdánlivě nevypadala že by náležela k soutěži, protože na ní přece nebylo žádné I ani Q. Ignorujíc dav soutěžících jsme se jali prohledali okolí, hlavně schody vzadu za kostelem, prtože přece to zábradí i schody byly v traileru…. No neúspěšném pátrání jsme se vrátili ke hřebíčkům a luštili 3D písmo pro nevidomé…..  Ostrava Java byl taky pěkný počin. Pátrání po internetu nás vedlo k ideji že potřebujeme zdrojový kód překompilovat pro výsledek…. Notebook sice k dispozici byl ale nikdo znás není programátor a žádný online překladač jsme neobjevili. Nápovědy v podobě micí jsme měli všechny tak jsme se usnesli že je tedy vyzkoušíme, aniž jsme tušili co přesně nám nápověda přinese když “Ostava Java” byla jasná hned z kraje. Minci jsme utratili a dozvěděli se že máme hledat lože ostravy javy. V tu chvíli jsme o moc moudřejší nebyli, tak jsme ještě bezúspěšně vyzkoušeli nápovědy po telefonu a pak už jen vyčkávali ve stínu lesa Makové hory. Čekání jsme si krátili svačinkou ze zásob.

Jak ubíhal čas pomalu jali jsme se ho zkrátit cestováním. S tím že přece další bod naší cesty nebude na Makové Hoře. Drobná nejistota tam byla jako v případě Svaté Anny, ale což i risk patří do soutěže. Proto jsme se podruhé prodrali skrz pouť a směřovali do obce Radětice, jelikož ta byla taky v traileru a přece tam nebyla jen tak? Paní z anavigase nám vybrala cestu a čirou náhodou jsme jeli skrze obec Dalskabáty a viděli kód ve vývěsce. Jaká to šťastná náhoda… Kód z vývěsky sice ještě nešel použít, ale uplynul čas pro dekódování javy…A my měli jet opět k Makové hoře, přesněji řečeno k ďáblovu loži, opět skrz pouťové veselí. Pud sebezáchovy a strach z toho, že by nás některý světský či místní občan mohl přinejmenším probodnout pohledem když už bychom se pokoušeli prorazit dav lidi potřetí nas donutil zvolit malou objížďku abychom se pouti vyhnuli….

Naplnění děravé trubky u ďáblova lože vodou ze studánky proběhlo taky vcelku hladce, hlavně díky tomu, že se nás tam celkově sešlo několik týmů. Každý přiložil nějakou část těla k dílu / trubce a bylo hotovo. Šachovnici jsme se ani nepokoušeli studovat jelikož jsme zkusili kód z dalskabátů a ten byl platný. Nastoupili jsme do vozidla a vydali se zpět do Dalskabátu hledat mlýn. Opět raději objížďkou mimo pouť. V Dalskabátech jsme se vyptali kudy k mlýnu a protože naše vozidlo nebylo zrovna pro terén připraveno tak jsme to vzali procházkou….

Loutkové divadlo bylo taky zajímavé a jelikož to byla poslední možnost kde zužitkovat získané mince šli jsme do toho bez většího váhání. Zvuková nápověda z filmu Vesničko má středisková byla z prvního pohledu trochu zavádějící…. Loutkové divadlo a jeho křesla s křížkem a nápověda ve které se mluví o hrobce vedlo naše myšlenky k hledání hřbitova, ale kde. Pak byla úvaha směrek k obci kde se “Vesnička středisková” natáčela a zkusit štěstí na místním hřbitově či místním divadle… Zde jsme se však neukvapili a nakonec se myšlenkami vydali správným směrem a to do poslanecké sněmovny kde jsme pod “zakřížkovaným” sedadlem identifikovai pana Schwarzenberka a Schwarzenberská hrobka byla jasná volba.

Navigace nás dovedla na ústí cesty do parku kde ovšem byla zavřená závora. A jako poctivky jsme šli pěšky protože tam přeci byla závora. Že nebyla zamčená jsme viděli asi po kilometru cesty kdy na palouku u hrobky bylo již několik aut… Musím podotknout že jsme s sebou stále tahali dalekohledy, protože jsme ho ještě nikde nepoužili a bylo to nezbytné příslušenství… Co naplat že bylo potřeba hned z rána…To jsme nemohli vědět když jsme nerozluštli první šifru. Ze závěrečného úkolu bylo asi nejsložitější najít truhlu  s pár kousky mozaiky. Pak už jen vyselektovat správně barvy a bylo hotovo….

Závěrem asi jen tolik že jako naprostí nováčci jsme si nekladli ambice na nějaké vysoké umístění, ba naopak jsme tak doufali že pro nás při prvním startu bude dostatečným úspěchem nebýt poslední a dokončit soutěž.  Tento skromný cíl jsme splnili a to víc než dostatečně a osmé místo nikdo z nás nepředpokládal. Teda někteří, přesněji jeden z nás měl ambice vyšší a to být do místa třetího….:) Soutěž byla zábavná, nápaditá a mohu snad za všechny členy týmu prohlásit, že jsme si ji užili a rádi přijedeme napřesrok na další ročník.

Pořadatelům a všem co se podíleli na zajištění této události děkujeme a přejeme spousty zajímavých nápadů pro další roky a budeme se těšit napřesrok.

-------
Tip na zpestření soutěže: jelikož se soutěže účastnilo celkem dost týmu, potažmo lidí bylo na místech s úkoly většinou celkem velký shluk, někdy skoro dav lidí, Proto kdyby šlo zkraje po startu nějak týmy víc rozptýlit nebo připravit několik možnotí pořadí waypointů. Jakože tým A pojede pořadí 1, 2, 3, 4, … Tým B pojede pořadí 1, 3, 5, 2, … a tak nějak

Přihlášení

Seznam galerií