Pohled z jedne strany

I.Quest je oproti ostatnim sifrovacim hram jiny. Nejenom tim, ze ho absolvujete za volantem. Je jiny netypickymi ukoly, objizdenim oblasti souteze jeste pred hrou, nekrestansky brzkym rannim vstavanim. Obcas (spis dost casto) si rikate, ze organizatori jsou asi taky trochy jini ;) Ale i proto jsem mel jasno v tom, ze se chci znovu zucastnit.

Soutez opet zacala analyzou traileru. Teoreticky si tak ochutnavku muze vyzkouset i nekdo, kdo se na samotnou hru nechysta. It’s for free my friend. Po prvnim shlednuti jsem si byl jisty ze dva soutezni kody mam snadno v kapse. Lodicka a pandulaci vypadali primocare. Takze je jasne, ze lodicku jsme nerozlustili az do konce hry a pandulaky dali dohromady s obskurnim pismem z Sherlocka Holmese az v patek vecer. Z ostatnich kodu byl krasny prulet krajinou. Hlavne zaverecny aha moment. Po hodinovem porovnavani jak vypadaji ruzne vesnicky, lesiky a meze na leteckych snimcich clovek skonci uprostred lesa. Ale kde mam hledat kod? V blizkosti je turisticky rozcestnik, pomnik, vyznacny strom. Hele, ten pamatnik je obetem leteckeho nestesti!

Tereni mince z traileru vyrazime sbirat az v patek pred hrou, ze slovenska je to na jednorazove vyjizdky na sumavu troche z ruky. Samozrejme dodrzime tradici pomalych startu a vyrazime az o pul jedenacte. Co na tom, ze orgove zduraznuji, ze posbirat vsechno za jeden den muze byt dost natesno. A protoze mame dost casu, tak v Novem udoli jeste absolvujeme mistni soutez pro deti. O hodinu a pul pozdeji dostavame klapky na usi a diplomy. Ale osmimistny kod nikde. Takze zpet k brize a podivat se poradne. Pekne bylo i prolezani tunelu Schwarzeneberskeho kanalu. Nakonec jsme vyzvedli 7/8 terenich minci a jeste na ceste zpet do Budejovic stihli pozorovat zatmeni mesice. O pulnoci jsme se sli na prijemnych pet a pul hodin prospat.

Jako neoptimalni se nase volba startovni pozice ukazala druhy den rano. Sice jsme startovni video sledovali v pohodli a na rychle wifi, ale dve hodiny jsme nachazeli akorat drevarny a premiery tretiho dilu Hobbita. Prunik herniho planu se ctvercem JN79 sel nejak mimo nas… Takze na start (oficialne otevreny jen do 8:30) jsme dorazili az v devet. Ale orgove, i kdyz nekdy zlomyslni, jsou v podstate hodni a pockali na nas. Nafasovali jsme jogurt a zelezne puzzle a sli se uklidit za benzinku na lavicky. Jogurt pry chutnal po nejak strojnim oleji nebo co. To nemuzu posoudit, protoze strojni olej jsem neochutnaval. Radsi teda ani ten jogurt, preci jen - bylo na nem neco o konzumaci na vlastni nebezpeci.

Nasledujici paralelni cast souteze byla k polovine tymu ponekud kruta, neb ji stravili skladanim puzzle. Mnohokrat zaznelo ze se jedna o ukol pro zk****** autisty, je to zakernost organizatoru kterou nebudeme potrebovat, a hlavne ja to nebudu delat! Druha polovina tvorena ridicem a navigatorem se pak bavila prochazenim historickeho centra Prachatic, hledanim ptacich budek v lese, navstevou Husova pomniku a hlavne hledanim ricniho kilometrovniku. Trosku s nama vypekly mapy.cz, kde je 59.8km oznaceny. Asi o kilometr blbe. Nakonec nas donavigovali civilisti, kteri uz meli zkusenost s predchozimi tymy. Samotny bunkr byl pro me asi nejlepsi misto souteze, vcetne napadu s diodama a jeho realizaci. Davam jedenact z deseti bludistaku. Skoda ze jsme meli auto 2km daleko a nedostali se tak k pouziti polniho telefonu. Byt to bliz tak si tam ten kabel natahnu jen pro efekt (:

Nez jsme se vymotali od bunkru, vyprsel nam limit na vetev G a od benzinky se na zriceninu hradu Osule vydala rychla pesi spojka. Stejne uz meli puzzle tou dobou poskladane a akorat se nacpavali zmrzlinou. Kdyz jsme se jako tym zkonsolidovali, mohli jsme po ciselne sekvenci vyrazit k CML, s tim ze vektory z Pata&Mata dopocitame za jizdy. CML je dalsi vytvor, kde si potvrdite, ze orgove jsou jini. Hodiny stravene jeho vyrobou by stacily na pripravu mene extravagantni sifrovacky. Ale jak rika Houba v 1:12 ;) Po dekodovani blikajicich svetylek jsme jeste stihli dorazit na Jezerni slat a zjistit ze posledni stanoviste, kde voda mizi pod zemi, je vtokovy objekt pro vodni elektrarnu Vydra na Vchynicko-tetovskem kanalu. Jen nas dohnal cas a tak uz jsme jeli rovnou do cile.

Soutez jako celek musim opet hodnotit velmi pozitivne. Projezdili jsme si Sumavu a navstivili spoustu zajimavych mist. Kdyz si predstavim organizacni narocnost takove akce, celkem i chapu vyskrtnuti snidane a vecere. I kdyz zrovna snidane byla pro me synonymem IQuestu. Puvodne jsem si chtel stezovat i na system letmeho startu – ze nedava tymum stejnou startovaci pozici. Po finte se ctvercem JN79 musim uznat ze tohle bylo minimalizovane. Verim, ze pristi rok bysme venovali vic casu uvaze o poloze startu.

Pohlad z druhej strany

Trailer:

Musim priznat, ze z traileru mam uz dva roky zmiesane pocity. Ked sme sa prvykrat zucastnili hry v roku 2015, sluzil trailer iba ako uputavka na hru a boli v nom fotky z miest, ktore potom pocas hry sutaziaci navstivili (par krat som takto zazil akysi „dejavu“ efekt po tom, co som si na nejakom stanovisku vsimol cosi, co bolo v traileri). Odkedy sa ale zaviedol prakticky dvojdnovy format sutaze, nabral trailer podstatne iny format. Totiz stal sa extremne dolezitym, kedze sa v nom nachadzali mince, ktore sa nasmu timu pocas hry velmi zidu. Niekedy sa nam az prilis velmi zidu, ale na druhej strane vlani aj samotni organizatori priznali, ze ulohy a sifry uz su stavane tak, ze mince su skratka potrebne a nevyhnutne, bez nich sa pri niektorych ulohach timy zaobidu iba velmi tazko. Kedze vramci timu nemame az take rozsiahle skusenosti s exotickymi siframi a kodmi (alebo sa nam ich nedari rozlustit), aj tento rok sme mali stastie skor na tie terenne mince, ktore treba vygooglit, vyhladat v mape a nasledne aj navstivit nejake to miesto. Kedze to vsak boli pekne a zaujimave miesta, bol som rad, ze sme mali sancu ich navstivit a hoci som spociatku nebol nadseny z dvojdnoveho formatu hry, postupne som si na to zvykol. Kedze som zrovna tie dva tyzdne pred hrou bol dost zaneprazdneny inymi vecami, neostal mi na trailer cas a iba som si ho stihol raz pozriet, na niekolkohodinove googlovanie a vyhladavanie na mape som si tento rok skratka nenasiel cas.

Hra:

Letmy start hry sa mi tento rok nepacil. Nie je to tym, ze sme si nedali dokopy plan hry so stvorcom JN79 a prisli na startovacie miesto az o deviatej, ale nezazil som to stretnutie s ostatnymi timami a prihovor organizatorov, co pre mna osobne malo take take svoje caro. Ranajky pred startom byvali tiez fajn, ale kludne sa bez nich obidem, stacil by mi ten ranny iquestacky miting pred startom.

Skusim sa vyjadrit aj k dalsej novinke, ktora sa uz druhym rokom vyskytuje na iQueste a tou je paralelny priebeh hry (aj ked iba cca do polovice ale predsa). Nas tim by default nevyuziva multivehicle strategiu, nakolko nevie zohnat piateho clena s autom a vodicakom (o technickych prostriedkoch a vybave sa uz ani nebudem vyjadrovat, staci ked napoviem, ze v 4-clennom time sme mali iba jeden smartfon, ktory pocas hry sluzil sucasne ako autonavigacia, minipocitac s internetom na googlenie a zadavanie hesiel do weboveho rozhrania a zdroj internetu pre dva laptopy, kiez by som aj ja zvladal taky multitasking). Odkedy sa onen paralelny priebeh zaviedol, mal som voci nemu predsudky, a sice ze pri vyuziti multivehicle strategie mozu ucastnici prist o niektore super zazitky, a to kvoli tomu, ze niektore miesta nenavstivia, lebo tam pojde ta druha cast ich timu. Prist takto o pitvanie skameneliny v Houbovom lome alebo vyhlad zo svateho Jana, tak asi citim krivdu voci organizatorom, ale moze to byt iba moj subjektivny pohlad a inym ludom mozno nevadi, ze o taketo zazitky pridu a su s tym OK (musim priznat, ze aj bez multivehicle strategie sa da k tomuto stavu dopracovat, a to tak, ze polovica timu ide do terennu hladat stanoviska a ta druha sa na 9 hodin usalasi na benzinke a sklada ocelove pucliky a tym nezazije ani prehliadku historickeho centra Prachatic, ani hladanie vtacich budiek niekde v lese, ani bunker s LED krabickou pri kilometrovniku ktory je o kilometer inde nez by mal byt, mna takto mrzi, ze som prisiel o navstevu zrucaniny Osule a akusticky experiment).

Dufam, ze moje postrehy nebudu organizatori brat ako kritiku ale iba ako moj subjektivny pohlad na vec. Mozem vyhlasit, ze ani tento rocnik iQuestu nesklamal a odnasam si z neho super zazitky a som rad, ze som sa opat zucastnil.